Slovanský nový rok 7529
22. září 2020, v den podzimní rovnodennosti, slaví Slované Nový rok. Konkrétně nástup roku 7529 od Uzavření míru v hvězdném chrámu podle původního slovanského kalendáře
Proč neslavím křesťanské svátky.
Už jako malé dítě jsem zažíval u oslav křesťanských svátků nepříjemné pocity. Úplně si vybavuji, že kolem Vánoc, Silvestra a Velikonoc jsem cítil jako malý kluk tolik beznaděje, smutku a utrpení. Vždy jsem byl šťastný, že máme tyto svátky za sebou a přišla velká úleva. Ptal jsem se často sám sebe, proč mám tyto pocity? Když jsem vyrostl, tak jsem zásadně neslavil Silvestra a příchod tak zvaného nového křesťanského roku. Před 6 lety jsme začali jezdit do Asie a zamilovali jsme se do Barmy. A kupodivu právě tam mi začaly přicházet informace o Slovanství a díky tomu jsem se o Slovanství začal zajímat více. Přicházely otázky, kde se vlastně křesťanské svátky vzaly. Začaly mi přicházet informace, které jsem si rád vždy ověřil. Najednou se to vše začala skládat do mozaiky.
Ve škole nám říkali, že v 10. století na naše území přišel Cyril a Metoděj a tito věrozvěsti nám přinesli spásu v podobě křesťanské víry. Pokřtili kněžnu Libuši, kterou potom křesťanská víra prohlásila za svatou. Ale nebylo to vše úplně jinak? Lidé museli přijmout křesťanskou víru, jinak by přišli o svůj majetek nebo život. Jak je možné, že jsme do 10. století žádné křesťanství nepotřebovali a skoro všechny dějiny před příchodem Cyrila a Metoděje jsou úspěšně vymazány? To proto, že naše Slovanská víra je založená na jednotě světla a tmy, které patří k sobě jako den a noc. Pak není potřeba vše rozdělovat na dobré a špatné, dobro a zlo, nebe a peklo, jak do nás začalo implantovat křesťanství. Vzali nám lásku k Matce přírodě, vzali nám odpovědnost za své životy, zdraví. Upalovali tak zvané čarodějnice, které uměly léčit bylinkami. Začali nás odpojovat od našich tradic a na naše Slovanské svátky nalepili svátky křesťanské. Vložili do nich mocný kód, jakým je utrpení. Udělali to velmi chytře, protože oslavou těchto svátků přijímáte do svého života další utrpení a tím s vámi můžou více manipulovat. Člověk, který je nemocný, nešťastný a myslí si, že nemá svůj život ve svých rukou, je pro křesťanství ten nejlepší, protože jej naučí strachu a obavám. Ale zapomněli na pár věcí, a proto se už dnes v takové míře otevíráme a vracíme se sami k sobě, k síle, kterou máme v sobě. Kněžna Libuše byla lidem v 10. století milována pro svoje léčitelské schopnosti. Byla to Slovanská kněžka, která měla veliké vhledy a pomáhala lidem. Proto jí katolická církev tak zneužila. Hlásali, že přijala křesťanství, ale teď už víme, že to bylo jinak. Další důležitá věc je naše genetická paměť, která se nám teď otevírá. Přicházíme na to, že vše máme ve svých rukou, vracíme se k Matce přírodě a začínáme o ní znovu pečovat. Celá křesťanská víra je založená na této manipulaci. Nemá tu své kořeny, proto musela použít na našem území kořeny Slovanské.
Blíží se jeden z nejsilnějších slovanských svátku a to je Zimní slunovrat. Jak nám křesťané tento svátek poničili? Nastavili na tento svátek Vánoce a narození Ježíše. Je zajímavé, že vždy nějakou tradici nechali z původních svátku a na to nastavili svátek jejich. Pochopil jsem, že nám nechali pár našich hezkých symbolů, abychom tyto svátky přijali: rozsvěcení svíček, setkávání se s nejbližšími, pečení cukroví a vánoček.
Letošní oslava Zimního slunovratu přesně vychází na 22.12.2019 v 5 hodin ráno. Je oslavou příchodu a narození nového Slunce. Dny před tím bychom se měli zastavit a odpočívat. Jsou to dny, kdy je na zemi nejvíce temnoty. Staré slunce umírá a má nejméně síly. Tyto dny lze využít k odevzdání něčeho ze své vlastní vnitřní temnoty. Je to čas
odpočinku a zastavení. Čas si symbolicky rozsvěcet světla, svíčky a tím snížit moc temnoty. Proto např. dnešní zdobení svítících stromečků. Končí rok a my máme prostor na přemýšlení, co se nám v tomto roce povedlo. Můžeme zároveň posílat přání novému Slunci, které se narodí. Křesťané svátek chytře posunuli na 24.12, kdy už jsou tyto velmi důležité dny za námi. Během nich většinou uklízíme svoje domovy, kupujeme dárky, jídlo a jsme ve velkém neklidu. Nestíháme, to je důležitý moment, jsme úplně odpojeni od svého těla, o nějakém odpočinku a rozjímání vůbec nemůže být řeč. Často jsme tak unaveni, že už vůbec nemáme sílu. A v tu chvíli jsme otevřeni přijmout symbol utrpení, které křesťané vložili pomocí obrazu chudáků Josefa a Marie, kteří byli tak chudí, že neměli kde složit hlavu a Marie musela rodit ve chlévě. A tento symbol do sebe podvědomě přijímáme a jsme také ti „chudáci“, se kterými je možné manipulovat. Na našem území se naštěstí zabydlel symbol Ježíška, který je vlastně symbolem narození nového Slunce.
Na symbolu zdobení vánočních stromečků je vidět ten rozdíl našich Slovanských svátků a svátků křesťanských. Slované zdobili větvičku, kterou odřízli ze stromu a strom žil dál. Dnes se ničí statisíce stromku, což musí Matku přírodu velmi bolet. Na tomto případě je hezky vidět Slovanská úcta k přírodě a křesťanské ničení.
Pomalu se dostávám pro mě k úplně nejhoršímu svátku a to je oslava křesťanského nového roku. Všichni vesele slavíme Silvestra, což byl v historii jeden z papežů, kteří se nejvíce zasloužil o likvidaci pohanských národů. Pohanské národy se vyznačují láskou k Matce přírodě a všemu živému. Tím, že tento pokřivený svátek slavíme, oslavujeme ničení života a Matky země. A symbol křesťanského nového roku je vítězství velké církve nad pohanskými národy. Říkáte, že nejste křesťané, ale přesto tento svátek slavíte a nejčastěji alkoholem. A tím, že ve vás působí alkohol, jste více otevření k přijímání zničujícího symbolu. Přes Vás získává více síly, a proto se bohužel už dostává do zemí, kde nemají s křesťanstvím vůbec nic společného. Stejně jako v 10. století u nás. Máme ve svých rukou zastavit křesťanské symboly utrpení! Můžeme se vrátit k oslavám Slovanských svátků, které vždy byly oslavou života, radosti, hojnosti, plodnosti, lásky ke všemu živému. Bez alkoholu, což je velmi důležité, a v plném vědomí zodpovědnosti k sobě, k Matce přírodě a úctě ke všemu živému.
Petr Lacina
Bolest
Každý den svojí praxe se zabývám tématem bolesti z kterým lidé za mnou přicházejí. Po 10 leté praxi zjišťuji čím dál tím více, že bolest je voláním našeho těla a duše, že něco neděláme v životě dobře a žádá si naše tělo o zastavení, pozornost a změny v našem životním nastavení. Často neumíme naslouchat signálům, které nám přicházejí. Proto musí přijít do našeho života bolest a nemoci. Je to část na zastavení a přemýšlení o svém životním nastavení a hledání co je možné v životě změnit. Často se přetěžujeme a žijeme svůj život na výkon, neumíme odpočívat a relaxovat. Neumíme se zastavit a potřebujeme pořád nové a nové zážitky. To je signál, že nejsme v harmonii ze svým tělem a duší. Těm co se podaří naučit se vnímat svoje tělo a duši a mít se rádi takový jaký jsou, už nepotřebují ve svém životě někam spěchat a hledat štěstí a pohodu někde venku, protože vše to máme uvnitř sebe. Často se motáme v kruhu, situace v životě se nám pořád opakuji a nedaří se nám to udělat jinak. A v tu chvíli se zase může vrací bolest do našeho života. Dokud nepochopíme proč bolest přišla, bude se pořád vracet a často i zesilovat. Nejčastěji se problémy točí v oblasti rodiny, partnerských vztahů, práce a životního stylu.
Metod jak vystoupiti z kolotoče bolestí je hodně. Já používám se svými klienty, že pomocí masáží, cvičení a dýchání se snažím, aby začali vnímat a cítit svoje tělo, zastavili se a začali rozumět signálům, které přicházejí. Během našich setkání se snažím lidi propojit ze svou duší. Učím lidi mít se rád pomocí dotýkání se vlastního těla pomocí příjemných bylinkových mastiček. Dotýkají a hladí se míst, které je bolí a propojují se s bolestí a ztišují se a naslouchají bolesti co jim chce říct, aby v životě změnili. Ve většině případů si lidé přijdou sami na příčinu bolesti. Teď nastává nejdůležitější a často nejtěžší část léčby a to je nastavit změny ve svém životě. Vše už je na nich, zda chtějí žít dále s bolestí a nebo život plný radosti a zdraví. Často lidé nechtějí být zodpovědný za svoje činy a očekávají, že to někdo udělá za ně. Ale to nefunguje. I změny po malých krůčcích má smysl a přináší život plný radosti a zdraví.
Bolest zad
Stejně jako u bolesti je ve většině případ, že v životě neděláme něco dobře. Jsem unavený, nemáme dobré vztahy, nedaří se nám v práci…A v tu chvíli začnou záda volat přes bolest o pozornost a péči. Často záda přetěžujeme nesprávným pohybem, sportem na výkon a nebo naopak pohybem žádným. Fenoménem dnešní doby je sezení několik hodin u počítače a žádný přirozený pohyb. Tento problém mají dnes hlavně mladí lidé, kteří dětství prožili u počítačů. Chyběl jim přirozený pohyb a záda mají velmi ochablá. A ve většině případů začnou chodit do posilovny a nebo dělají další silové a jednostranné sporty. Snaží se vytvořit svalovou hmotu, tam kde nemají přirozený základ a potom dochází ještě k větším bolestem v zádech. Často jim přijde přirozené, že jedí prášky proti bolesti pomalu každý den. Stačí se v tu chvíli zastavit a začít vnímat svoje tělo a dávat mu přirozenou zátěž a přirozený odpočinek. Dalším velkým problémem je, že jsme přestali chodit bosy. Používáme nevhodnou obuv, ve které máme chodidlo namačkané a v tu chvíli začneme špatně našlapovat na chodidlo a dochází k nerovnováhám v našem těle a bolesti zad. Chodidlo se deformuje a tím se deformuje i naše tělo. Chodidlo je obrazem v jakém stavu máme celé tělo.
Často si nakládáme v životě tolik úkonů a aktivit, že to nezvládáme a přijde bolest zad. Další často se opakující problém je, že si na zádech neseme vlastní rodinu, partnery, přepracovanost z práce a nedostatek času na sebe a odpočinek.
Článek vyšel v časopise Meduňka v roce 2016
Muži v moderním světě
V následujících řádcích se nejprve zamyslíme nad tím, proč v dnešním západním světě v sobě mnoho mužů potlačuje svojí ženskou polaritu (jin), což zákonitě vede k ještě většímu problému s jejich mužskou polaritou. Právě to má největší vliv na vznik a vývoj nemocí, jež se u nich objevují. Většina mužů v západním světě svoji mužskou roli nezastává a z valné části ji přebírají ženy. Tím u mužů dochází k nezdravým vztahům s matkou, manželkou, milenkou, dcerou i synem a současně k odloučení od své přirozenosti.
Každý v sobě máme mužskou a ženskou polaritu (jin a jang), a když tyto polarity máme v harmonii a rovnováze, žijeme život ve zdraví, spokojenosti a štěstí.
Problémy začínají už od narození, kdy buď otcové nemají čas se věnovat svému dítěti, nebo jejich ženy mají pocit, že se o dítě se můžou starat jen ony). Domnívají se, že muž to nezvládne a dítě od něj částečně odstaví. Dochází tak k první nerovnováze, kdy se malému dítěti nedostává ženské a mužské polarity ve stejné míře. Muži nenavážou kontakt se svým dítětem doteky či hlazením, čímž dítě trpí. Malý chlapec si utvoří vzorec, že dotýkat se mužů není přirozené. V dospělosti neumí přijímat mužskou polaritu, kterou však ke svému zdravému vývoji a životu nezbytně potřebují. Často se takoví chlapci v dospívání uchylují k alkoholu a drogám, pod jejichž vlivem částečně ztrácejí sebekontrolu. V tu chvíli se můžou dotýkat svého kamaráda a tím si doplňovat svojí mužskou polaritu.
Dalším velkým problémem je hláška, že kluci nepláčou, která vede k tomu, že často dusí svoje emoce. V jednu chvíli to však bouchne a emoce vyjdou ven hrubou silou a násilím. Muži, kterým v dětství chyběl úzký kontakt, se v dospělosti vyhýbají projevům citů, neumějí a nechtějí řešit svoje emoce a pocity. V důsledku toho v jejich těle dochází k velkému napětí a životní energie přestává proudit tak, jak by měla. Místo toho, aby se tito muži zastavili, začali ve svém životě používat emoce a uvolňovat napětí v těle, začnou užívat léky na nejrůznější nemoci, které se začínají objevovat. Léky však mají nejen vedlejší účinky, ale oslabují i další orgány. Mnoho mladých chlapců však s napětím v těle začne chodit do posilovny, a tím je ještě prohloubí. A ještě si přitom ničí klouby.
Muž jako živitel
Dalším fenoménem západní civilizace je, že muž musí založit rodinu a uživit ji, tj. musí mít byt, dům a auto. Často to z mužů nevychází jako jejich přání, že to tak chtějí, ale z pocitu, že to tak má být a dělá to tak každý. A protože to neplyne z jejich přirozenosti, potřebné finance k nim nepřicházejí. Musí se zadlužit na desítky let, čímž v těle dochází k dalšímu stresu a napětí. Mnoho let musí vydělávat hodně peněz, aby vše zaplatili a často dělat to, co je vůbec nebaví a nenaplňuje. Tím se však odpojují od svých přirozených nadání a talentů. Pro firmy jsou však tito muži nejlepší, protože se nechají držet v šachu a nechají se sebou manipulovat. Mají za to, že na světě jsou jen proto, aby všechno zaplatili a poslouchali nesmyslná nařízení. Často dělají i věci, které se jim příčí, a pak jsou sami na sebe naštvaní, objevují se u nich pocity marnosti a psychické problémy. Sáhne-li člověk v té chvíli po antidepresivech, zdravotní problémy se zpravidla ještě prohloubí.
Samozřejmě to neznamená, že muži nemůžou mít rodinu, byt a auto a zároveň se těšit dobrému zdraví. Je to možné, ale je třeba, aby to plynulo z jejich přání a individuální přirozenosti. Musí to tak cítit a dělat tyto zásadní rozhodnutí zcela vědomě. Pak jim vesmír pomůže, aby měli hojnost ve svém životě a prožili život plný zdraví, radosti, citů a naplnění.
Článek vyšel v časopise Meduňka v roce 2017
Přínos cvičení Tai-chi pro dnešní dobu
Tai-chi je původně bojovým uměním, které čerpá svou bojovou sílu právě z principu proměny protikladů a protikladných energií Jin a Jang. A stejně tak podle zákona proměny protikladů můžeme v Tai-chi, bojovém umění, objevit nejen jeho bojovou sílu – sílu boje, ale i jeho druhou stránku, sílu a schopnost harmonizovat, a tak léčit svoje tělo. Záleží jen na nás, na co zaměříme svou pozornost. Je třeba však mít na paměti to, že jedno vychází z druhého a že není jedno bez druhého. Oba protiklady, obě strany mince, spolu nerozlučně souvisí a pokud chceme více rozvinout jeden aspekt, musíme se někdy paradoxně zabývat jeho opakem. Sílu bojovou neuplatňujeme na boj, ale na zvýšení sebevědomí a životní síly.
Tai-chi pracuje s vnitřními energetickými drahami v těle a s vědomým dýcháním. Má kromě blahodárných zdravotních účinků na tělo i zásadní vliv na psychiku.
Léčivé účinky cvičení Tai-chi
Posiluje hluboký stabilizační systém páteře.
Učí a prohlubuje správný dech
Přirozeně aktivuje práci spodní části břišních svalů a pánevního dna.
Aktivuje drobné svaly kolem kotníků a kolen.
Zpevňuje klouby a aktivuje rotátory páteře.
Koordinuje horní a dolní končetiny
Uvolňuje napětí šíje, hrudníku a břišních svalů.
Zastavuje myšlenkový tok a velmi dobře působí na psychiku.
Dokáže stimulovat činnost vnitřních orgánů, přispívá ke zlepšení látkové výměny, zlepšuje srdeční a dechové funkce, přispívá k poklesu cholesterolu a naopak zabraňuje řídnutí kostí. Příznivé účinky mají cvičební sestavy, při nichž se tělo plynule otáčí a postupně se protahuje každý kloub a sval v těle.
Vědomá práce při vnějším pohybu těla i vnitřním pohybu dechu a životní energie (čchi) vás povede k lepšímu vnímání sebe sama i vašeho okolí. Přispívá k zlepšení rovnováhy, uvědomování si oboustranného propojení dechu a emocí a hlubšímu chápání uvolnění a napětí. Všechny tyto dovednosti tak budete moci prakticky využívat ve vašem každodenním životě a to je nejdůležitější výsledek cvičení Tai-chi.
Petr Lacina instruktor Tai-chi
Tai-chi se věnuji 14 let a změnilo to život nejen mně ale i mým cvičencům. Každý den koukám na zázraky, které Tai-chi dělá. Jeho největším přínosem dnešní doby je zastavení myšlenkové procesu. Myšlenkový proces nás odpojuje od energií, kontaktu z naší vnitřní moudrostí a našich vnitřních talentů. Při cvičení sestavy se snažíte pohyb udělat nejlépe jak to jde a tím, že je jiný pohyb dělá nohama a rukama a tím vnímáte dvě věci najednou a v tuto chvíli náš mozek už nemůže vyprodukovat žádnou myšlenku a mi se dostáváme do stavu bez myšlení a napojujeme se na energie a na naší vnitřní moudrost. Je to cesta na celý život, když zvládneme základní sestavu, potom přijde na řadu práce s dechem, správné došlapování, postavení těla a další stupně, kterou máme v našem stylu Tai-chi 24 forem rozdělený do 9 stupňů poznání Tai-chi.
Tai-chi je moudrý i zábavný systém práce s energií, účinná meditace těla, pochopitelná naprosto pro každého!
Díky Tai-chi začněte vědomě a hravě tvořit své zdraví. Neváhejte vyzkoušet, stojí to za to.
Článek vyšel v časopise Meduňka v roce 2019
Opravdu to tak chceme?
K probuzení slovanské kultury v našich srdcích.
Miluji svoji rodnou zem Československo ( neuznávám rozdělení ), ale co se zde děje, je pro mě hodně nepochopitelné.
Neustále slyším větu, že my patříme na západ, kde je demokracie. Jiný argument, proč tam tolik musíme směřovat, už není. Žijeme v tak zvané demokracii už 28 let a nestačím se divit jak demokracie funguje.
Opravdu to tak chceme, když jdeme centrem Prahy, která pro mě je nejkrásnější město na světě, vidět jen samé anglické nápisy, cizí společnosti, které vlastní obchody, kavárny….. Kam se poděly české nápisy, malé obchůdky s českým zbožím, místa s trochou zeleně, kde člověk mohl chvíli sednout a užívat si krásy tohoto mystického města? Místo toho se staví obchodní centra, kanceláře a další a další drahé byty. A kdo v těch kancelářích a bytech bude, nikdo neví, když už je jich teď volných statisíce. Proč se například zničila Národní třída, kde bylo přes den slunce a příjemné sezení a místo toho tam stojí mrtvá budova plná zahraničního zboží?
Opravdu to tak chceme, že nám Evropská unie nařizuje zákony, které jsou proti zdravému rozumu , vesmírným zákonům a berou nám svobodu? Jak je možné, že na léčivých bylinkách, které jsou u nás používané po staletí, nesmí být napsáno, na co pomáhají? A na McDonaldu, KFC a dalších zrůdných rychlých občerstveních není napsáno, že škodí našemu zdraví, způsobují nadváhu, rakovinu a další nemoci? Jak myslící rodiče mají dítěti vysvětlit, že by tam nemělo chodit, jestli chce být zdravé, když dítě vidí neustále úžasné reklamy, jak je to tam skvělé. Jak je možné, že se podporuje reklama na to, co škodí našemu zdraví? Tělo je dar, o který bychom měli pečovat! Ne ho zanášet, aby bylo nemocné. Není toto proti vesmírnému zákonu?
Jak je možné že žijeme ve svobodné zemi a přijde zákon z Evropské unie, který a přikazuje kuřákům, kde smějí a nesmějí kouřit. Co je to za svobodu a to jsem nekuřák. Je méně nebezpečné sedět v zakouřené hospodě, než si koupit většinu zboží v zahraničních supermarketech. Jak může Evropská unie například určit, která jablka se budou prodávat a která ne? Ten, kdo to vymyslel, nikdy nemohl vidět jabloň, která má jablka. Na žádném stromě v přírodě nerostou jablka, která jsou stejně velká. Stejně velká rostou jen tam, kde jsou neustále chemicky ošetřovaná. A opět narážím na stejné téma, jak je možné, že zdravá jablka se prodávat nesmějí , protože nejsou stejně velká a ta plná chemie ano? Evropská unie zřejmě chce abychom byli nemocní a to je v pořádku?
Opravdu to tak chceme, že se vyrábí zboží, které záměrně dlouho nevydrží a nás to nutí kupovat pořád další a další? A to nás pak donutí více pracovat, a být více unavení, nemocní a nespokojení. Opravdu chceme být ve 21 století otroci systému, který nás záměrně ničí?
Opravdu se chceme v televizi a v kinech dívat na hloupé filmy z USA, které nám jen vymývají mozek a jsou plné nepřirozenosti? Mladým lidem ukazují, že je nejdůležitější být krásný, bohatý a pořád v pohodě. Vše co je na povrchu je důležité, ale co je uvnitř nás to není vůbec důležité a vlastně to ani není. Opravdu chceme být stroje bez duše, vlastního myšlení a nechávat si štěpovat nesmyslné vzorce chování a uvažování?
Jak je možné, že když se podívám na program kin, je tam většina filmů z USA? A kde jsou kvalitní filmy z Evropy, Asie… kde se všude točí . Opravdu to tak chceme, nebo je to jen diktát peněz a komerce?
Opravdu to tak chceme, že z vesnic mizí hospody, obchody a další místa, kde se lidé po staletí potkávali, radovali a navazovali přirozené vztahy? Teď všichni sedíme u televize nebo u internetu a většina mladých lidí už není schopná navázat skutečný zdravý vztah. Od dětství sedí u počítače, kde se aktivuje jen mozek a jejich srdce se stávají kamenem. Nevědí jak se mají chovat a navazovat vztahy s ostatními lidmi. Jsme ještě lidé a nebo už stroje?
Opravdu to tak chceme, že si zastavujeme pole domy a dovážíme nekvalitní potraviny z Evropské unie, místo toho, abychom si je vypěstovali sami? Už 28 let slyšíme, jak to bylo za komunistů hrozný a teď už máme svobodu a je nám krásně. Nemáme skoro žádné zemědělství a stali jsme se závislými na dovozu. Zavřeli jsme továrny, sklárny, textilky….a teď všichni sedíme u počítačů a zoufale sháníme peníze. Už není moderní dělat řemeslo a vidět za sebou práci. Všichni musíme mít vysoké školy, jako to mají v západním světě. Ale kde budou po skončení školy všichni pracovat a co budou vlastně dělat, to už nikdo neví
Opravdu to tak chceme být součástí vojenského paktu NATO, které pod rouškou šíření demokracie zavraždilo tisíce lidí ve válce v Jugoslavii, Čečensku, Sýrii……..?A vesele vraždí dál. A jde jim jen o jedno, rabovat, získat z okupovaných států nerostné suroviny a získat další peníze, protože mají pořád nedostatek. Není čemu se divit, když USA dá ročně 660 miliard dolarů na zbrojení. Je to stejná částka, jakou dá na zbrojení zbytek celého světa. Opravdu tomu věříme, že NATO v čele s USA chce zajistit na světě mír?
Nepřipomíná Vám dnešní šíření demokracie formou, jakou to dělá NATO, Křižácké výpravy ve středověku? Kde katolíci také pod rouškou šíření křesťanství zabíjeli. Opravdu chceme my být součástí vojenského paktu, který vraždí?
Opravdu chceme být součástí Evropské unie, která podporuje fašistické organizace po světě? Například Kosovští Albánci, na Ukrajině… To už jsme všichni zapomněli, jaké hrůzy způsobilo fašistické Německo za druhé světové války?
Opravdu chceme brát každý den antidepresiva, abychom přežili ten tlak, který se na nás vyvíjí a nutí nás k dalším a dalším výkonům? Úplně se odpojit od přirozeného života, energií a trvale si ničit zdraví?
Opravdu to tak chceme, aby se děti učili už ve školce angličtinu? Ještě neumí ani pořádně česky a pak ani neví, co je vlastně české slovo a co anglické. Neměli bychom v nich spíše budovat lásku k rodnému jazyku? Učit je poznávat svoje tělo a vnímat ho? Opravdu už od dětství jim chceme aktivovat jen hlavu a odpojit je od svého těla, od přirozeného života, energie a zdraví? Neměli by si raději hrát?
Opravdu chceme v mediích poslouchat samé lži a nechávat se tím manipulovat? Opravdu chceme, aby nám USA a Evropská unie diktovala, co se zde bude psát v novinách a vysílat v televizi?
Opravdu chceme ve většině českých rádií poslouchat anglické písničky? Opravdu chceme v mladé generaci vypěstovat lásku k cizím zpěvákům, spíš než k českým? Opravdu chceme podporovat americkou kulturu, spíš než českou? Neměli bychom místo toho mladým lidem připomínat, že jsme Slované s hlubokou kulturou plnou rituálů a tradic?
